Stezka Bílé Opavy

Naše maminka je strašně akční typ, takže nelení každý víkend, který jsme zrovna u ní a ne u taťky, a opravdu málokdy se stalo, že jsme celý víkend jen seděli doma. Stejně tomu tak bylo i tento víkend, přesněji v sobotu 20. srpna 2016 a maminka si našla výlet. Stezka Bílé Opavy

Vyjíždělo se celkem pozdě, na to, že je to vzdálené skoro dvě hodiny cesty od našeho domu, ale mamka šla předtím ještě na svatbu, takže to stejnak ani jinak nešlo. Cestovalo nás dohromady 7 - já, mamka, bratr, kolegyně od mamky z práce a 3 psi. Jeden Yorkšír a 2 maltézáci, toto uvádím hlavně na upřesnění, abyste si nemysleli, že jsme cestovali s vlčáky nebo dogami :D

Tedy po skoro dvou hodinách jsme dorazili na místo určení - do Karlovy Studánky. Zaparkovali jsme dole a šlo se. Asi kilometr, než jsme se vůbec na stezku dostali, a bratr po cestě brblal, protože se šlo asfaltkou, na které stály auta, a on si stěžoval, že jsme mohli zastavit tam, a že bychom tak nemuseli jít o dvacet minuát déle. Jenže, my to tam neznáme, a navigace nás zavedla rovnou do města, a my ani pořádně nevěděli, kudyma se jde na tu stezku.

Začalo se u krásného vodopádu, který byl vysoký a zároveň si myslím, že právě tohle byl onen konec stezky, protože takto velký vodopád už nikde jinde nebyl, teda ne na trase, kudyma jsme šli. Hodně lidí totiž šlo proti nám, ale hlavně si myslím, že to bylo z toho důvodu, že jsme šli po 16h, což bylo dost pozdě.

Po cestě nás potkalo mnoho chodníčků, mostů přes Bílou Opavu a také schodů, které byly díky mokru od bláta a tak lehce klouzaly. Občas jsme se skoro prodíraly houštím, poněvadž tam byly vychozené uličky jen pro jednoho člověka, takže byla celkem sranda se tam míjet.

Tady přikládám pár fotek, snad je z nich něco vidět. Ale popíšu je.

1. Příjezd do Karlovy Studánky. Jiná řeka, než Bílá Opava tam není, takže buď nebudu už psát její název, nebo je OP. Byl tam nádherný most, ale více mě stejně zaujalo koryto řeky, které nikdy není stejné, poněvadž voda je nevyspytatelná.
2. Onen vodopád, u kterého jistě stezka končí, ač šipky ukazují naopak :D Ale prostě mi přijde, že zrovna tam stezka končí. Byl největší z těch, co tam byly, takže je to i logické. Nebo možná někde byl další, jen my tam nedošli.
3. + 4. Tam asi ani není moc co popisovat, prostě to byly různě velké vodopády, přičemž ten 4. obrázek je zrovna z míst, kde se šlo vážně na úzko :D

Nakonec naši cestu překazil žebřík, který byl dost prudký a naši psi byli totálně špinaví od bláta, takže bychom je nedokázali vzít na ruky, a tak jsme se otočili a šlo se zpátky. Do Karlovy Studánky jsme se dostali okolo 19 hodiny, načež jsme si akorát stihli koupít lázeňské oplaty a trojhránky, a jelo se zpátky domů.

Po cestě psi samozřejmě usnuli, teda až na toho nejstaršího. Ten se asi půl hodiny nesl, během čehož zřejmě načerpal dostatek energie na celou cestu, a usnul vlastně až na závěr. Zbylí 2 psi usnuli snad po 20 minutách jízdy. Popravdě jsem ani já neměla ke konci daleko ke spánku.

Přičemž na konci cesty nás nebe obdarovalo krásným západem slunce. Fotky jsou bohužel nekvalitní z toho důvodu, že je to foceno za jízdy a mobilem. Mám dohromady asi 8 fotek a jen 3 z nich byly použitelné, nakonec jsem vybrala jen 2, protože z těch 3 byly dvě stejné, takže mi přišlo nelogické dávat 2x stejnou fotku :D

Ale musím uznat, že jsme si to nakonec užili. Být o něco lepší noc, byla bych i spala lépe, ale na závěr mě ani nohy ráno nebolely, přečemž jsem očekávala zcela opak.